Titulky hovoří o výprodejích, nervozitě, ztrátě důvěry a rostoucím riziku. Historická data však ukazují, že trh se takto chová pravidelně. A právě to je důležité si připomínat vždy, když se červená barva na obrazovce začne zdát jako signál k útěku z trhu.
Graf frekvence poklesů indexu S&P 500 od roku 1928 mluví jasně. Pokles o 10 % nebo více nastal 56krát, pokles o 15 % nebo více 30krát. Dokonce i propady o 20 % a více, které investoři označují jako medvědí trh, se objevily 22krát. Korekce tedy nejsou chyba systému – jsou jeho přirozenou součástí. Nejde o výjimku, ale o cenu za to, že akcie dlouhodobě přinášejí vyšší výnos než hotovost nebo většina konzervativnějších aktiv.
Právě proto má smysl vnímat podobné epizody spíše jako slevy než jako důkaz, že se akciový trh „pokazil“. Když ceny klesají, většina lidí hledá jistotu. Dlouhodobý investor by si však měl položit jinou otázku: pokud se fundament firmy zásadně nezhoršil, proč by měla být nižší cena akcie automaticky problém? V běžném životě lidé slevy vítají, při investování se jich často bojí – hlavně kvůli emocím, které poklesy doprovázejí.
Propad nemusí být dno
To samozřejmě neznamená, že každý pokles představuje okamžité dno nebo že je vhodné investovat vše najednou. Trh může po první korekci klesnout ještě níže. Proto je rozumnější mluvit o disciplíně než o hrdinství. Nejlépe funguje přístup, kdy investor během poklesů postupně přikupuje, drží diverzifikované portfolio a nesnaží se přesně trefit nejnižší bod. Historii totiž nevyhrávají ti, kteří dokonale odhadnou dno, ale ti, kteří zůstanou ve hře i v době, kdy se ostatní bojí.
Z analytického pohledu platí ještě jedna důležitá věc: budoucí výnosy bývají často nejzajímavější právě tehdy, když jsou očekávání nejnižší. Akcie se neodrážejí v době, kdy se všichni cítí komfortně, ale ve chvíli, kdy je většina negativních zpráv již započítána v cenách. Proto dlouhodobá portfolia často vznikají v napjatých obdobích, nikoli v časech euforie. Nejdráž se akcie kupují tehdy, když to působí snadno. Nejzajímavější bývají ve chvílích, kdy jejich nákup psychologicky bolí.
Trh odměňuje trpělivost
Největší chybou při korekcích nebývá samotný pokles trhu, ale reakce investora. Ten často prodá uprostřed výprodeje a čeká na „lepší chvíli“, která přichází až ve chvíli, kdy jsou ceny znovu výše. Trh je v tomto neúprosný – odměňuje trpělivost a trestá impulzivní rozhodnutí.
Pokud tedy akcie klesají o 10, 15 nebo 20 %, není to důkaz, že se svět hroutí. Je to připomínka, že volatilita je normální součástí trhu a že dlouhodobý investor by měl mít připraven nejen názor, ale i strategii, hotovost a určitou dávku odvahy. Právě v takových chvílích se často nerodí ztráta, ale budoucí výnos.
