NATO začíná vážně diskutovat o možném zapojení do ochrany obchodních lodí v Hormuzském průlivu. Impulsem je přetrvávající blokáda — pokud se úžina neotevře do začátku července, aliance by mohla zasáhnout. Přes Hormuz za normálních okolností proudí přibližně pětina světové ropy a zkapalněného plynu. Od vypuknutí války je doprava téměř zastavena a grafy lodního provozu ukazují výrazný propad, který se dosud nepodařilo zvrátit.
Pro Evropu je situace jednoznačná: pokud ropa a plyn nepřicházejí, ceny energií rostou a hospodářské výhledy se zhoršují. Část členských států proto tlačí na to, aby NATO pomohlo obnovit bezpečný průchod. Shoda ale není samozřejmá — aliance potřebuje politický konsenzus a řada zemí se nechce nechat vtáhnout do konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem.
Americký pokus o eskortování obchodních lodí se zastavil již po několika dnech, přestože Washington má v regionu rozsáhlé vojenské kapacity. To vyvolává legitimní otázku: jak by NATO garantovalo bezpečný průchod tam, kde USA neuspěly? Na stole jsou různé možnosti — námořní hlídky, přímý doprovod lodí nebo širší koalice zahrnující i státy mimo alianci. Francie a Británie mezitím připravují vlastní krizový plán pro případ, že boje utichnou.
Napětí má i výraznou politickou rovinu. Donald Trump opakovaně kritizuje evropské spojence za nedostatečnou angažovanost a USA paralelně oznámily stažení pěti tisíc vojáků z Německa. Pro investory je poselství jasné: čím déle blokáda trvá, tím vyšší je cena pro energetický trh, globální dopravu i důvěru investorů. A pokud diplomacie selže, vojenská mise se stává reálnou variantou.
