Září má na akciových trzích pověst měsíce, který dokáže investory nepříjemně zaskočit. Nejde přitom jen o burzovní folklór.
Data amerického akciového trhu ukazují, že od roku 1950 je září jediným měsícem s negativním průměrným výnosem. V případě indexu S&P 500 dosahuje přibližně minus 0,6 procenta a trh ukončil září v zisku v méně než polovině případů. Ještě výraznější byla září během posledních pěti a deseti let.
Graf zároveň ukazuje, že září se od ostatních měsíců odlišuje poměrně výrazně [POZOR 1]. Zatímco duben, červenec či listopad historicky přinášely kladné průměrné výnosy, září zůstává v dlouhodobém horizontu pod nulou. Přesná příčina tohoto efektu není jednoznačná. Svou roli může hrát nižší likvidita po letních měsících, konec fiskálního roku některých fondů, úpravy portfolií, období omezených zpětných odkupů akcií či příprava investorů na poslední výsledkovou sezónu roku. Sezónnost sama o sobě není důvodem k prodeji, ale při opakování během několika desetiletí ji nelze úplně ignorovat.
Rok 2026 přitom přichází po mimořádně silném období. K začátku září dosahoval celkový výnos S&P 500 od začátku roku více než 12 procent a za poslední tři roky přinesl index průměrné roční zhodnocení přibližně 20,7 procenta. Investor, který držel americké akcie během tohoto období, tak vstupuje do historicky problematického měsíce s výrazně vyšší hodnotou portfolia než před třemi roky.
Silný růst zároveň znamená, že prostor na chybu se částečně zmenšil. Forwardové P/E indexu S&P 500 se pohybuje okolo 19,7násobku očekávaných zisků a zůstává nad dlouhodobým průměrem. Výnos desetiletého amerického státního dluhopisu se současně pohybuje těsně pod hranicí 5 procent. Vyšší bezrizikové sazby vytvářejí konkurenci akciím a snižují atraktivitu vysokých násobků především u růstových společností, jejichž valuace jsou postavené na ziscích vzdálenějších v budoucnosti.
Situaci komplikuje i aktuální makroekonomické prostředí. Válka na Blízkém východě způsobuje růst cen ropy, který se následně přepisuje do vyšší inflace a vytváří obavy z dalšího zpřísňování měnové politiky. Vyšší sazby nedokážou zlevnit ropu, ale brzdí hospodářský růst, zdražují financování a působí proti tomu, aby se vyšší inflace více zakořenila v ekonomice.
Ani volební kalendář tento obraz zásadně nevylepšuje. Rok 2026 je ve Spojených státech rokem volby do Kongresu v polovině prezidentského období [POZOR 5]. Září během takových let dosáhlo od roku 1950 průměrného výnosu přibližně minus 0,8 procenta, tedy podobně slabého výsledku jako během let bez voleb.
Druhý graf však přináší důležitou protiváhu [POZOR 1]. Historická slabost se koncentruje především do září. Říjen v letech kongresových voleb přinesl v průměru téměř 3 procenta a listopad přibližně 2,7 procenta. Poslední kvartál roku voleb do Kongresu byl dokonce historicky nejsilnějším tříměsíčním obdobím v rámci celého čtyřletého prezidentského cyklu. Září proto nelze interpretovat jako jednoduchý signál k odchodu z akciového trhu.
Pro investory může být zajímavější jiná otázka. Po třech letech výrazného růstu může být vhodnější dívat se na září jako na příležitost k rebalancování portfolia. Pokud se díky růstu amerických akcií a především technologických společností jejich váha výrazně zvýšila, realizace části zisků nemusí znamenat negativní pohled na další vývoj trhu.
Může jít jednoduše o přesun části kapitálu do investic, jejichž výsledek je méně závislý na pokračování akciového růstu.
Takovou roli mohou v portfoliu plnit například kvalitní krátkodobé dluhopisy, nástroje peněžního trhu nebo strategie s nižší závislostí na směřování akciových indexů [POZOR 4].
Současné úrokové prostředí přitom dělá tuto alternativu zajímavější než v období nulových sazeb. Investoři tak při snížení akciového rizika nemusí automaticky rezignovat na výnosový potenciál. I globální toky kapitálu v posledních měsících ukazovaly pokračující zájem o krátkodobé a vládní dluhopisové fondy.
Září tedy nemusí být důvodem k obavám, ale může být vhodným momentem ke kontrole toho, jak se portfolio změnilo po třech velmi silných letech. Historická sezónnost není předpovědí budoucího vývoje a silný závěr let kongresových voleb dokonce hovoří proti úplnému ústupu z akcií. Pro investory s výraznými nahromaděnými zisky však může být rozumným impulzem k jejich částečné realizaci, širší diverzifikaci a snížení závislosti portfolia na dalším růstu akciových trhů.
