Vstup firmy na burzu, jinak IPO (Initial Public Offering), patří mezi nejatraktivnější momenty na kapitálových trzích. Nový příběh, známá značka, velká očekávání a často i silný růst ceny v první obchodní den. Právě IPO však patří mezi oblasti, kde se nejvíce střetává investiční naděje s tržní realitou.
Na první pohled vypadá logika jednoduše. Firma vstupuje na burzu, protože roste, potřebuje kapitál a chce se podělit o svůj úspěch s veřejnými investory. V praxi je však IPO i transakcí, při které původní vlastníci, venture kapitálové fondy nebo private equity investoři často získávají možnost postupně zpeněžit část svého podílu. Investor proto nekupuje pouze růstový příběh. Kupuje i za cenu, kterou za výhodnou považuje prodávající strana.
První den často vydělá někdo jiný
Nejznámějším fenoménem IPO je takzvaný first-day pop, tedy růst ceny akcie během prvního obchodního dne. Historická data amerického ekonoma, profesora Jaye Rittera ukazují, že americká IPO v letech 1980 až 2024 dosáhla průměrného prvního denního výnosu přibližně 18,9 %. To zní atraktivně. Problém je, že tento výnos získává zejména investor, který se dostane k akciím za emisní cenu. Běžný investor často nakupuje až po otevření obchodování, tedy ve chvíli, kdy je velká část prvotního zisku už v ceně.
Rozdíl mezi nákupem za emisní cenu a nákupem po prvním dni je zásadní. U IPO z let 1980 až 2024 dosáhly akcie měřené od první uzavírací ceny průměrného tříletého výnosu 19,1 %, ale po očištění o výkonnost trhu zaostaly v průměru o 20,5 %. Jinak řečeno, velká část atraktivity IPO se často odehraje ještě předtím, než se k ní dostane většina investorů.
IPO přicházejí tehdy, když je trh hladový po příbězích
Firmy nevstupují na burzu náhodně. Aktivita IPO přichází ve vlnách a obvykle roste tehdy, když jsou trhy optimistické, valuace vysoké a investoři ochotní platit prémii za budoucí růst. Výzkum finančních akademiků ukazuje, že objem IPO i první denní výnosy mají silný cyklický charakter a více firem přichází na burzu po obdobích silných prvních výnosů.
To je pro investora důležitý signál. Když je trh IPO horký, nejde jen o to, že přibývá více příležitostí. Přibývá i více firem, které využívají příznivé okno k prodeji akcií za vyšší ocenění. Odborná literatura tento jev zná dlouhodobě. Ritter už v roce 1991 ukázal, že firmy vstupující na burzu v letech s vysokým objemem IPO měly následně horší výkonnost než srovnatelné společnosti.
Mladé firmy mají méně dat a více nejistoty
Společnosti vstupující na burzu mají často kratší veřejnou historii, méně ověřený obchodní model a vyšší nejistotu ohledně marží, cash flow či budoucí ziskovosti. To neznamená, že musí jít o špatnou investici. Znamená to, že jejich ocenění je výrazně citlivější na očekávání.
Ekonomické a finanční studie také poukazují na fakt, že po roce 1979 se počet nových firem na amerických burzách prudce zvýšil, ale zároveň se změnil jejich profil. Nové firmy byly častěji méně ziskové, s větším rozptylem budoucího růstu a nižší mírou přežití než ty, které už byly na kapitálových trzích etablované. Toto prostředí pomáhá vítězům, kteří se mohou stát extrémně úspěšnými, a zároveň stupňuje tlak na kvalitu podnikatelského modelu.
Pozor na lock-up a prodej insiderů
Dalším rizikem je takzvaný lock-up. Po IPO bývá management, zaměstnanci a raní investoři určitou dobu omezeni v prodeji akcií, často zhruba 180 dní. Když toto omezení vyprší, na trh se může dostat větší objem akcií. Výzkum Field a Hanka na vzorku 1 948 IPO lock-upů ukázal, že po jejich uplynutí vzrostl průměrný objem obchodování o 40 % a akcie zaznamenaly statisticky významný třídenní abnormální výnos přibližně -1,5 %.
Pro investora to znamená, že první měsíce po IPO nemusí ukazovat skutečnou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Část potenciálního prodejního tlaku je dočasně odložena.
IPO nejsou špatná. Jen nejsou automaticky výhodná
Cílem není tvrdit, že IPO je třeba vždy se vyhýbat. Některé z nejúspěšnějších firem světa byly kdysi IPO a investoři, kteří je správně identifikovali, dosáhli mimořádných výnosů. Problém je v tom, že zpětně se vítězové hledají snadno. V době IPO je však investor vystaven kombinaci krátké historie, vysoké valuace, silného marketingu a často i omezeného přístupu k emisní ceně.
I aktuální data ukazují, že selekce je klíčová. V roce 2025 se americký trh IPO oživil, 202 firem IPO získalo přibližně 44 miliard USD a větší IPO dosáhla silného průměrného výnosu, zejména díky prvním denním růstům. Zároveň však index IPO za rok vzrostl jen o 5 % a zaostal za širším americkým trhem.
Co by měl investor sledovat
U IPO nestačí ptát se, zda je firma známá nebo zda působí v atraktivním sektoru. Důležitější je, zda už má udržitelné tržby, cestu k ziskovosti, pozitivní nebo alespoň realisticky dosažitelný cash flow, rozumnou valuaci vůči srovnatelným firmám a management, který nevnímá IPO pouze jako výstup pro rané investory.
Rozumný investor proto nemusí být u IPO mezi prvními. Často je lepší počkat na první čtvrtletní výsledky, vypršení lock-up období a stabilizaci obchodování. Trh tím získá více dat a investor méně emocí.
IPO jsou lákavá, protože prodávají budoucnost. Právě proto ale vyžadují vyšší disciplínu. Při investování totiž nestačí koupit dobrý příběh. Je třeba jej koupit za cenu, při které má budoucí výnos stále smysl.
